Co na světě mám rád

Co na světě mám rád ... aneb krátké zamyšlení nad šálkem kávy

1) Neosvětlené cyklisty

Není nad ranní tělocvik. To uskakování, uhýbání, přebíhání na poslední chvíli a tak podobně, je prostě k nezaplacení. Člověk si cestou do práce protáhne svaly a klouby, ověří, jaké má reflexy a konečně se i probudí (jak vždycky říkám: vstávám v 6, probouzím se v 8 u první kávy). Podobně jako v případě aut, která se před přechodem pro chodce tváří, jakože zabrzdí ... a nezabrdí. A nebo u zatáčky zapomenou, že existuje něco jako blinkr.

2) Telefon zvonící ve chvíli, kdy mám pusu plnou svačiny

Trénink rychlojezení se vždycky hodí. Kdyby pro nic jiného, tak pro tu půlhodinu, co mám v pracovní dny na oběd, včetně příchodu a odchodu do jídelny. A ještě jedna výhoda: ten na druhém konci vidí slyší, jakou chuť k jídlu mám a třeba se nechá inspirovat.

3) Reklamy v televizi

Nebývám u televize moc často, ale přeci jen - někdy dostanu chuť kouknout, co kde dávají. Prostě se rozhodnu po čase zase jednou na něco podívat. Takže chytnu do ruky ovládač, mačkám čudlíky a přehazuji kanály... tady reklama, tady taky, tady néé ? Aha, už i tady. No zkrátka paráda. Člověk má aspoň důvod zase odejít a věnovat se něčemu smysluplnějšímu. Třeba ledničce. Ta většinou nabízí daleko lepší a zajímavější výběr a navíc bez čekání, až skončí reklamy.

Samozřejmě,
nic z toho ve skutečnosti moc rád nemám. Ale jsou věci, se kterými člověk nic nenadělá, které nezmění. Ale máme na výběr - buď se zlobit, nebo si i na nepříjemných situacích najít nějaké to malé pozitivum.