Co na světě mám rád ... aneb krátké zamyšlení nad šálkem kávy

1) Neosvětlené cyklisty

Není nad ranní tělocvik. To uskakování, uhýbání, přebíhání na poslední chvíli a tak podobně, je prostě k nezaplacení. Člověk si cestou do práce protáhne svaly a klouby, ověří, jaké má reflexy a konečně se i probudí (jak vždycky říkám: vstávám v 6, probouzím se v 8 u první kávy). Podobně jako v případě aut, která se před přechodem pro chodce tváří, jakože zabrzdí ... a nezabrdí. A nebo u zatáčky zapomenou, že existuje něco jako blinkr.

2) Telefon zvonící ve chvíli, kdy mám pusu plnou svačiny

Trénink rychlojezení se vždycky hodí. Kdyby pro nic jiného, tak pro tu půlhodinu, co mám v pracovní dny na oběd, včetně příchodu a odchodu do jídelny. A ještě jedna výhoda: ten na druhém konci vidí slyší, jakou chuť k jídlu mám a třeba se nechá inspirovat.