|
Taky by v nadpisu mohlo stát: "Unavený Burrizon." Dnes se cítím tak dodělaný, že se mi ani psát nechce. Už několik dní se chystám na tenhle článek, či spíš na sepsání několika málo zážitků z víkendu. Jenže když přijdu z práce domů, nemám už jaksi elán cokoli dělat. No, sepíšu aspoň něco málo vět, ať to tu nezeje prázdnotou. O návštěvnost sice přijít nemůžu, když skoro žádnou nemám, ale i tak.  V neděli jsem se po dlouhé době stal účastníkem výletu. Takového malého, několikahodinového, na jedno odpoledne. Ale byl hezký a docela to stačilo. Nejdříve jsme se autem dopravili do Mikulčic na Slovanské hradiště a odtamtud jsme se vydali pěšky k "lávce", která vede směrem na Slovensko, do Kopčan. Procházka hezká a příjemná. Co mi ovšem trochu kazilo potěšení z ní, byl neskutečný nápor cyklistů. Pořád jsme museli uhýbat, aby nás něco nepřejelo. Dospěl jsem k názoru, že to odpoledne sedl na kola celý zdejší okres. No, můj skromný odhad je, že nás cestou tam a zpět (během asi hodiny a půl) mohlo minout tak asi 300 kol. A dva koníci se slečnami v sedlech. |
|
Šel Burrizon na procházku, Omlouvám se, původně jsem chtěl začít normálně povídat. Verše vůbec v plánu nebyly. Ono to nějak přišlo samo. Zkrátka jsem se byl včera večer projít. Mám takovou svoji oblíbenou trasu, ne moc dlouhou, částečně kolem polí, částečně kolem menšího průmyslového areálu. Je to takový můj balzám na nervy, mé antidepresívum. A protože můj foťák je relativně malý, většinou ho s sebou taky beru, co kdyby se naskytlo něco zajímavého. Včera, když jsem se tak loudal a rozhlížel, napadlo mne, že jsem dlouho nezkoušel manuální režim - čili hrát si s nastavením clony a času. Tak jsem začal experimentovat, točil kolečky sem a tam... a cvakal. No, příště se vrátím k osvědčené automatice  Například když jsem si chtěl v makro režimu a za drobné úpravy času vyfotit jakési černé bobule, zjistil jsem tři věci: |
 To si takhle sedím v kanceláři za stolem, upíjím odpolední kafíčko a přemýšlím, jestli se mi chce něco dělat, když tu najednou cítím, že mne nějak zvláštně studí noha. Odspodu. Zvláštní, říkám si. Tohle se musí prošetřit. Už jsem trošku tušil, v čem to vězí, co se asi přihodilo. Ale stejně, když jsem to nadělení viděl na vlastní oči.... To nebyla díra, to byl veletrh. Krásný, přes celou patu. Naštěstí zespodu, takže těžko by si někdo všimnul, že jsem utrpěl nečekaný defekt. Ale i tak - něco by se s tím udělat mělo, abych nechodil jak na ostudu. Přitom bych dal nohu do ohně za to, že když jsem se ráno oblékal, byly obě ponožky v naprostém pořádku. Snad bych si býval všimnul, že na jedné kus chybí.  |
|
Mé první nesmělé krůčky na Píše.cz. 3) Proč se do článku nedají vložit stejní hezcí smajlíci (nad to ještě animovaní), jako jsou k mání u komentářů ?  4) Taky by se mi líbilo umět pracovat s tím oním... CSS. No, dneska jsem narazil na nápovědu, kde je několik rad. Ale to, co by mne zajímalo nejvíc - nastavení šířky blogu, to jsem tam nenašel. Tak do toho raději nebudu vrtat. Ostatně - onehdy jsem to zkusil a výsledek se velmi podobal obrázku od Salvátora Dalího. Tak už raději nic. Tak. Teď sem vložím ty tři hvězdičky - schválně, co to udělá. |
|
Pouštím se do druhého článku a už teď vím, že bude asi hodně krátký. Vlastně chci jen zkusit, jak se vkládají obrázky. Ani jsem je nijak neupravoval (možná by se šlo příště pohrát se zaostřením, rámečky atd.). Obrázky jsou ze čtvrteční podvečerní procházky (chodím si takhle občas uklidnit nervy, srovnat myšlenky a popřemýšlet). Fotil jsem tentýž jeřáb, ovšem jednou černobíle a o chvíli později z trochu jiného úhlu (a vzdálenosti) a v barvě. Nemůžu si pomoct.... mám strašně rád černobílé fotky. Můj foťáček není žádné extra dělo, jen kompakt se zoomem a hromádkou funkcí, které ani všechny neovládám (občas využiju nastavení času), ale zatím mi stačí. I když mým snem je mít jednou zrcadlovku a pár objektivů k tomu. Ale snažím se, abych aspoň někdy "cvaknul" něco koukatelného. A černobílé fotky mají pro mne jakési zvláštní kouzlo. Připadá mi, že mají něco, co barevné fotky právě tou barevností ztrácejí.  |